Partner pro ČR a SR "TOXA GROUP": +420 518 620 086
Při výběru lokální (domovní) čistírny odpadních vod (MČOV) bere klient v úvahu cenu, záruční dobu, náklady na údržbu, spotřebu elektřiny a podobně. Pokud chce člověk jednoduše a levně vyřešit problém s čistěním odpadních vod, měl by pochopit, že kvalita a stabilita nezbytných parametrů k čištění splašků, je nejdůležitější a jednoduché MČOV jednoduše toto poskytnout nemohou.
Evropské země již pracují na MČOV delší dobu, normy kvality pro čištění malých objemů splašků jsou velmi nízké ( biochemická spotřeba kyslíku je 30-60mg/l, suspenze je 30-60mg/l, dusík a fosfor není zpravidla vůbec normován), takže vývojáři v Evropě neměly žádný důvod, nad vývojem efektivnější čistící konstrukce. Co se týká městských čističek odpadních vod, mohli bychom se učit od západních projektantů , kde požadavky na čištění splašků jsou mnohem vyšší a vážnější v závislosti na růstu produktivity čištění odpadních vod. Malé čistící konstrukce byly také vyvinuty podle vzoru městských čističek odpadních vod, pouze zmenšené, ale tento přístup je nepřijatelný.
Následkem výše uvedených důvodů vzniklo na trhu malých čistících konstrukcí volný prostor, který dal podnět na vytvoření nové technologie biologického čištění odpadních vod BIOTAL.
Jaké jsou hlavní problémy s čištěním malých objemů odpadních vod?
– Čerstvé koncentrované splašky se dostanou do malých čistících konstrukcí a množství organických látek,dusíku a fosforu v takových odpadních vodách někdy přesahují normální biologický proces v poměru 100:5:1 (organické látky:dusík:fosfor), proto v základním systému tyto znečisťující látky, které přesahují poměr odtečou pryč spolu s vyčištěnými splašky. Přívalový přítok splašků může přinést za pár minut do čističky více než 20% denního přítoku. Čistička by měla být schopná přijmout přívalový přítok bez odtoku kalu s vyčištěnou odpadní vodou.
– Pokud delší dobu do čističky nepřitékají splašky, například v období prázdnin a dovolených, nastává problém. Pokud čistička nebude mít žádnou automatickou regulaci,dojde k samookysličení (vymření aktivního kalu). Znečišťující látky, které jsou jedovaté pro mikroorganismy aktivního kalu se mohou objevit v odpadní vodě. Například příval velkého množství čistících prostředků během praní prádla. Odpadní vody s vysokou koncentrací základních znečišťujících látek mohou přitéct do čističky například jako splašky z kuchyně. V tomto případě BSK odpadních vod může dosáhnout až 2000mg / l a je známo, že pro BSK více než 500mg / l musíme počítat přinejmenším s dvou-kalovým systémem s multiplanimetrickou recirkulací vratného aktivního kalu. Rostoucí množství aktivního kalu během čistícího procesu. Pokud není odstraněn automaticky, bude po dosažení kritické koncentrace odtékat pryč spolu s vyčištěnými splašky.
– Nepřítomnost osob. Proces čištění by měl přejít do automatického režimu. Toto je neúplný seznam problémů, které by měly být vyřešeny v technologii čištění odpadních vod. Velké čističky odpadních vod nemají tyto problémy, protože přitékající odpadní vody jsou více či méně podobné ze dne na den,
které jsou již z 20% vyčištěny v kanalizačním systemu, také zředěné čistou vodou, promíchané s průmyslovými splašky, které obvykle mají nedostatek fosforu. Následkem toho přichází splašky do čističky jako „koktejl“ perfektní pro mikroorganismy. Malé čistící systémy nemají přítok takových odpadních vod – „koktejlů“. Experti v oboru čištění odpadních vod vědí, že malé čističky odpadních vod by měly být navrhovány na vyšší technologické úrovni než ty větší, protože by měly poskytovat požadovanou kvalitu čištění odpadních vod v extrémních podmínkách bez neustálé přítomnosti obsluhy s minimálními výdaji pro jejich využívání ( elektřina, tepelná elektřina, atd.). Například malé čističky odpadních vod čistící splašky z chat by měli být řešeny na vyšší technologické úrovni než velké čističky města Paříže. A oblíbenou frází některých vývojářů malých čističek odpadních vod je: „ využíváme zkušenosti z velkých čističek odpadních vod.“. Toto tvrzení je absurdní, neboť uvedené rozdílné podmínky čištění odpadních vod v malých čističkách činí nepřijatelné navrhovat je jako zmenšenou obdobu velkých čističek – jejím geometrickým zmenšením.
Pojďme posoudit některé technologické aspekty biologického čistění odpadních vod, které pro pochopení procesů potřebujeme znát odehrávající se v malé čističce odpadních vod. Pod pojmem biologického čištění odpadních vod si musíme představit „ živý organismus “, skládající se z milionu pracovitých bakterií, které pojídají znečištěné látky a tím čistí odpadní vodu.
Existují dva způsoby zpracování odpadních vod. Nepřerušovaný způsob, kdy odpadní vody jsou zpracovávány tím způsobem, že se pohybují z jedné části čističky do druhé . A přerušovaný způsob (SBR reaktor), kdy všechny cykly čištění probíhají v jednom prostoru, způsobem střídání po sobě jdoucích fáz (provzdušnění, míchání, sedimentace,odčerpání očištěných odpadních vod a odčerpání přebytečného aktivního kalů). Oba způsoby mají své vlastní výhody a nevýhody.
Nepřerušovaný způsob čištění odpadních vod nedovoluje podporovat aktivní konstantní koncentraci kalu v čističce v množství 5-6 g/l, což je nezbytné pro oxidaci zvýšeného množství tuků a čistících prostředků, které se dostávají do čističky spolu se splašky, protože během silného přívalu splašků mohou být odplaveny spolu se stoupající rychlosti vodního toku v sedimentační nádrži. Velkou nevýhodou nepřerušovaného čištění odpadních vod je také usazování a hnití aktivního kalu v druhé sedimentační komoře. Neprobíha zde žádné rytmické střídání oxidace a obnovovacího procesu .
V období minimálního nebo maximálního přítoku se narušuje doba zpracovávání odpadních vod. Přilnutí kalu na stěnách druhé sedimentační nádrže a jeho vyplavením na povrch v důsledku nekontrolované denitrifikace spolu s odčerpání vyčištěné odpadní. Vážný problém tohoto systému je také nezbytnost odstranění znečišťujicích látek z hladiny ( tuky, menší seskupení aktivního kalu atd. ) ze sedimentační nádrže.
Přerušovaný způsob čistění odpadních vod (SBR reaktor) nemá výše uvedené problémy, má ale také své nevýhody. Aktivní kal, přizpůsobený k určitým podmínkám vyžaduje čas pro jeho přizpůsobení se k podmínkám nově postupujicí splaškovou vodou,kvalita během čištění je značně snížená. Po jeho částečné přízpůsobení k novým podmínkám se problémy na začátku následujícího cyklu opět opakují.
Jedno z hlavních pravidel strojírenství a chemie není zde dodrženo – proces by měl trvat tak dlouho, jak je to jen možné. SBR-reaktory jsou sestaveny na čtyřhodinové cykly a během této doby se okysličí pouze lehké organické znečištěné látky, vyčištění vody je nedostatečné.
Proces nitrifikace proběhne pouze po okysličení hlavní části organických látek a k dosažení denitrifikace přerušovaným způsobem protékání reaktory při kterém probíha nitrifikace a přítomnost organických látek již nepřichází v úvahu,kvůli tomu že je system uzavřený a organické látky zde už nejsou(jsou už okysličeny).
Nicméně tento systém má také několik výhod. Umožňuje udržovat vysokou koncentraci aktivního kalu , aniž by hrozilo jeho odplavení spolu s vyčištěnou odpadní vodou, protože sedimentace v SBR systému probíhá bez pohybu odpadních vod.
Další důležitou výhodou je, že nemusíme řešit odstranění znečištěných látek z hladiny sedimentační nádrže, protože vyčištěné splašky jsou odčerpány z vyčištěné vrstvy sedimentačního prostoru pod vodní hladinou. Tento způsob čištění splašků ůmožňuje použití provzdušňovací nádrže společně se sedimentaci při vypnutí provzdušňování, tím ušetřime prostor který bysme použili pro stavbu druhotné sedimentační nádrže.
Důvodem náročného čištění odpadních vod v malých objemech, by MČOV měly mít výhody obou způsobů čištění odpadních vod a neměly by mít jejich nevýhody.
K čemu je zapotřebí recirkulace vratného aktivního kalu? Je to jednou z hlavních podmínek pro dobrou práci systému čištění odpadních vod. Na začátku systému kal absorbuje na sebe organické znečišťující látky a poté přečerpáním z jedné čistící zóny do druhé se okysličuje ,tím je regenerován , pojídáním všechny absorbovaných znečišťujicích látek.
Regenerovaný aktivní kal přečerpaním do přijímacího kontejneru účinněji odstraňuje znečišťujicí látky z nově postupujicích splašků. Nedodání vratného aktivního kalu zpět na začátek zařízení bude vezt k jeho mineralizaci ( jednoduše zemře, protože zde nejsou k dispozici žádné organické látky pro jeho výživu) a na začátku systému bude kal přetížen a nebude fungovat efektivně.
Bez zmíněné zpětné recirkulaci aktivního kalu nebude probíhat proces Denitrifikace – proces odstranění dusíku cestou odštěpení lehko okyslyčenými organickými látky jdoucí na zařízení volného kyslíku od nitritů.Při čem plynný dusík odchází zpátky do atmosféry ‚domů‘.
Vzhledem k tomu, že amoniakální dusík je okysličený na dusitany a dusičnany pod podmínkou okysličení hlavní části organických látek ( je to zvláštnost biologického procesu ), to je řekněme v posledním a v předposledním reaktoru,tak pouze zde je šance aby se organické látky potkali s nitrátama probíhajícím pomoci recirkulaci vratného aktivního kalu. Nejedná se o úplný seznam výhod recirkulace, rozpouštění toxických látek, které také díky ní probíhá.
Během prodlouženého provzdušnění s cyklickými procesy provzdušňování a míchání v kombinaci se stářím kalu více jak 25 dní, se vyvíjejí fakultativní mikroorganismy, které se aktivně podílejí na čistícím procesu jak v podmínkách s kyslíkem tak i bez. Díky tomu, množství provzdušněného aktivního kalu v systému se zvyšuje, vyvíjejí se zde nitrifikační a denitrifikační bakterie – následkem toho probíhá odstranění dusíku a částečně fosforu biologickým způsobem.
Během prodlouženého provzdušňování aktivního kalu vzroste v množství 0,25-0,35mg od BSK, a během čištění odpadních vod v městských čističkách vzroste na 0,8mg. Přebytečný aktivní kal by měl být odstraňován ze systému pravidelně. Někteří výrobci prohlašují, že přebytek aktivního kalu se v jejich systému nevytváří a tvrzení, že může být odstraněn dvakrát do roka, je absurdní. Je to skoro stejné, jako tvrzení, že když sníme tři jídla denně používáme toaletu dvakrát ročně. Člověk je také jako bakterie, ale obrovská bakterie, biologické procesy během trávení jsou jako procesy, které se konají během oxidace organických znečišťujicích látek bakteriemi aktivního kalu. V případě „přebytku aktivního kalu“ z člověka se jedná o potravu pro mikroorganismy z aktivního kalu v čističce. Jinými slovy baterie aktivního kalu okysličují to, co člověk nedookysličil. Jak již bylo řečeno výše, koncentrace aktivního kalu v systému by měla být v rozsahu 5-6g/l pro efektivní čištění odpadních vod. Při vyšší koncentraci aktivního kalu zde bude druhotné znečištění čištěné odpadní vody a při menší koncentraci aktivního kalu systém nebude zvládat čištění nárazového přítoku splašků. Ani městské čističky odpadních vod nejsou schopny se vyrovnat s takovou koncentrací saponátů, tuků a dezinfekčních roztoků, které přitékají se splašky z malých čistících konstrukcí (například z chalup, během praní prádla, přípravy jídel nebo umývání zdravotnického zařízení a podlah).
Odvodňování přebytečného aktivního kalu se provádí kvůli snížení objemu hlavního produktu při čištění odpadních vod, pro snížení četnosti a zjednodušení operací s tím spojených včetně transportu k místu použití. Existují různorodá zařízení pro odvodňování přebytečného aktivníh kalu, ale většina z nich jsou nákladná a vyžadují použití flokulantu (vločkovací činidlo). Tento proces doprovází nepříjemný zápach a také k tomu potřebujeme personál. Ale je možné zvolit i jiný způsob pro čističky s obsahem do 1000 krychlových metrů denně. Vzhledem k tomu, že kal je aktivní po určitou dobu a díky provzdušnění ji prodloužíme (se stářím déle jak 25 dnů ), proto díky vysoké mineralizaci aktivního kalu, jeho stabilizaci v provzdušňovacím stabilizačním prostoru je dostačující. Poté je mineralizace téměř kompletní a jeho odvodnění může probíhat v „odvodňovacích pytlech“ bez přidávání flokulantu. Všechny procesy odvodňování v tomto případě nejsou příliš složité a lze je snadno automatizovat.
Jak bylo uvedené výše, během prodlouženého provzdušňování aktivní kal vzroste na množství 0,25-0,35mg od BSK. Pokud by z nějakého důvodu aktivní kal v čističce „onemocněl“, stane se utlačovaný, bakterie prakticky přestanou okysličovat znečištěné látky a začnou je na sebe pohlcovat, objem aktivního kalu výrazně vzroste, což vede k narušení procesu čištění. Zde může být několik důvodů – větší příliv splašků a organických látek, než je zakoupeno ( aktivní kal není schopen se vyrovnat se znečišťujícími látky ), příliv tuků a saponátů v množství, které překročí povolené koncentrace ( v tomto případě vločky kalu jsou pokryty tenkou vrstvou těchto látek, které brání kontaktu vloček s kyslíkem), příliv splašků které obsahují toxické látky ve vyšším množství, než je povoleno pro přijetí do městské kanalizačního systému, teplota splašků menší než 5 stupňů, hodnota pH v rozmezí 6,5-8,5 a tak dále. Měli bychom se také vyvarovat sběrných prostor bez provzdušňování, protože zde bude probíhat anaerobní proces s vylučováním sirovodíku a následným negativním vlivem na bakterie aktivního kalu v čističce. Malé čističky odpadních vod můžou zpracovat pouze splašky o parametrech, které jsou povolené k přijetí na městský čistírny odpadních vod, v ostatních případech bychom měli přepokládat jejich předčištění.
Jedním ze základních znečišťujících prvků v odpadní vodě jsou dusík a fosfor. Je nutné vytvořit podmínky pro jejich souběžné odstranění z odpadních vod. Měli bychom poskytnout střídání podmínek za přístupu vzduchu a bez přístupu vzduchu v prostorách čističky spolu s stařím kalu více jak 25dní. Je nutné počítat s dvoustupňovou nitrifikací a denitrifikací, tyto procesy jsou velmi složité a koncentrace amoniakalního dusíku, dusitanů a dusičnanů a lehkých organických látek se často náhle mění. Například pokud je v čističce větší množství amoniakálního dusíku, bude okysličen na dusitany a dusičnany, ale nejsou zde žádné lehké organické látky tudíž neproběhne denitrifikace a potřebné parametry dusíku nebudou na výstupu čističky poskytovány.
Když má čistička několik zón čištění s mutiplanimetrickou (zpětnou) recirkulací aktivního kalu. Prvně nitrifikace začíne po okysličení hlavní části organických látek , to se nemůže stát v jedné aktivnační nádrže. Za druhé dříve nebo pozdějí dusitany a dusičnany se potkají s lehkými organickými látkami při nedostatku kyslíku pro denitrifikaci.
K odstranění fosforu dochází hlavně při odstranění přebytečného aktivního kalu, kde je pohlcen PP-bakteriemi. Běžný aktivní kal obsahuje 1,5-2% fosforu a kal je vystaven střídání aerobním (přístup vzduchu ) a anoxidačním podmínkám, obsahuje až 6-8%. Přebytek aktivního kalu by měl být automaticky odstraněn z provzdušňovací zóny, protože fosfor, nahromažděný s PP-bakteriemi v jednom prostoru, se rozpouští po dosažení anoxidačních podmínek.
Brožury některých výrobců nazývají automatizaci čištění odpadních vod jako „módní.“ Ti, kteří prohlašují, že v procesu čištění odpadních vod v MČOV se nevyžaduje žádná automatizace, že automatizované čističky jsou méně spolehlivé, než ty neautomatizované ( čističky, které fungují jako septiky ) mají sklíčenou představu o biologickém čistění odpadních vod. Ve skutečnosti bychom měli chápat pod spolehlivostí čističek MČOV stabilitu běžících procesů, které poskytují nezbytné vysoké parametry vyčištěných splašků. V jiném případě budou splašky „efektivně“ proudit celou čističkou během prudkého přítoku, a tohle bude ničit odvodňovací systém. Toto bude cena jednoduché a levné čistící konstrukce. Většinou stejně tak jednouché a laciné rozhodnutí – naučte se anglicky během jedné noci bez jakéhokoliv úsilí a tak dále, to je hluboko v povaze, ale jak je známo, nikam to nevede.
Příkladem automatizace je moderní pračka, čistící systém pitné vody a tak dále. Domácí bazén, který má automatický systém snimání hodnoty chlóru a pH, automaticky dávkuje činidlo a poté myje filtr, kde člověk dělá jen jednu věc a tou je koupání. Existuje i další varianta, neautomatizovaná, použití chlorových tablet, kontrolní papírky pro stanovení hodnoty pH, ruční praní filtru, nastavení teploty – stálá péče o bazén a pokud máte po tom všem čas, můžete se také i vykoupat. Takže jednoduchost v moderním světě je argument pro staré dámy s humanitním vzděláním. Nicméně každé složité rozhodnutí musí být odůvodněno, a musí být učiněno k dosažení hlavního záměru, v našem případě efektivní čištění, spolehlivá práce, úspora elektřiny a proces čištění ( až 1000 krychlových metrů za den ) bez stálého dozoru. Zjištění špatně fungujícího biologického čištění (zakalená vyčištěná odpadní voda, bobtnající kal atd. ) který potřebuje 2 – 3 týdny práce na jeho obnovu, protože se jedná o biologický proces. Bez automatizace procesů, personál bude pouze oznamovat, že systém nefunguje správně a bude se snažit ručně opravit ale pokud je systém automatizovaný který drží neustále všechny parametry v požadovaných limitech kde už nemluvíme o sazahování obsluhovacího personálu.
Pro vytvoření řízeného a samo regulovatelného hydro-pneumo-biologického systému, budete potřebovat vytvořit a použít nové samo-regulovatelné hydro zařízení kvůli komplikaci biologického procesu, nepravidelnosti přítoku splašků, příliv toxických látek pro mikroorganizmy aktivního kalu (mycí a dezinfekční prostředky, manganové soli při pročištění vodních filtrů atd.). Týto zařízení musí umožňovat:
•Udržení určité hladiny vody v různých částech čističky, aby se vytvořil prostor pro přijetí prudkého přítoku splašků.
•Poskytnutí recirkulace kalu mezi reaktory v poměru k množství přijatého kalu.
•Vyčerpání vyčištěné odpadní vody po sedimentaci a garance absence plovoucích znečištěných látek a aktivních kalových částic v odtékající vodě.
•Poskytnutí sloučení několik biologických procesů uvnitř jedné konstrukce.
•Takže nyní můžeme prohlásit, jaké základní požadavky by měly být splněny v MČOV (1,5-1000m3/den), měly by být schopny poskytnou efektivní čištění odpadních vod bez zaměstnanců za podmínek stále rostoucí ceny energetických zdrojů.
MČOV by měla být konstruována podle těchto bodů a na tyto kritéria by měl být brán zřetel:
•Musí mít výhody nepřerušovaného a přerušovaného systému ( reaktor SBR ) čištění, ale nesmí mít jejich nevýhody.
•Měli by zadržet hrubé nečistoty a rozmělňovat je.
•Zadržující systém hrubých nečistot v přijímacím kontejneru by měl mít systém samočištění.
•Musí se vyrovnat s přívalovým přítokem splašků, který není menší než 25% denního zatížení bez odplavení kalu z čističky.
•Systém musí být mnohostupňový a měl by mít multiplanimetrickou recirkulaci vratného aktivního kalu.
•Technologie by měla mít nejméně dvojitý kalový systém.
•Vodní systém čističek MČOV by měl poskytovat vyrovnání nárazového přítoku splašků a multiplanimetrickou recirkulaci vratného aktivního kalu a stupeň recirkulace úměrnou k množství splašků příchazejících do čističky.
•Zajištění odstranění dusíku biologickým způsobem, vytvářením podmínek pro průběh dvoustupňového procesu nitrifikace a denitrifikace.
•Automatické odčerpání nadbytečného aktivního kalu.
•Automaticky držet požadovanou koncentraci aktivního kalu v systému s možností její úpravy.
•Mít automatizovaný systém s provzdušněním stabilizovaného kalu a jeho odvodnění bez flokulantů.
•Automatické přepínání do ekonomických režimů v závislosti na množství přitékajících splašků v době nepřítomnosti přitékajících splašků. Tohle pomůže ušetřit energii, opotřebení elektrických zařízení a pomůže přežití kalu v podmínkách nedostatku živin.
•Možnost automatického přepnutí na nouzový režim v nárazovách přítoků splašků.
•Používat vysoce spolehlivý způsob snímání úrovně hladin se samočisticím systémem.
•Výstup údajů na monitorizační systém základních paramtrů průbehu práce čističky s možností jejích úprav : čas provzdušnění, míchání a doba sedimentace, odčerpávání vyčištěné odpadní vody.
•Mít poplašný systém, který poskytne zprávu onarušení čistícího procesu.
•Možnost opravy nebo nahrazení jakékoliv jednotky bez přerušení práce čistícího systému.
Vzhledem k tomu, že klienti bývají často nepravdivě informovaní, v tom okamžiku nevěří nikomu a stávají se odborníky tím, že prozkoumávají funkčnost a MČOV a principy čištění odpadních vod. Účelem tohoto článku je poskytnou informace každému, kdo potřebuje vědět něco o MČOV a poté necháme royhodnout samotné klienty. Zpravidla velkým tajemství je vytvořená technologie společností, které vyrábějí jednoduché MČOV. Vědí, že pokud budou popisovat podrobnosti o způsobu probíhajicího čištění všichni zjistí, že nemůžou fungovat bez problémů a nemůžou poskytovat potřebné parametry čištěných odpadních vod.
Malé čističky STP, které jsou k dispozici na trhu lze rozdělit do dvou skupin. :
První skupina obsahuje řešení, které splňují hlavní požadavky dané MČOV – pracují v režimu prodlouženého provzdušňování, kontrola nad procesem je prováděná za pomoci obsluhujicího personálu a proces jako takový je rozdělen do fází ( což je dokonalé rozhodnutí pro malé čističky STP ), prostor pro přijetí přívalového přítoku splašků, systém automatického odstranění přebytečného kalu, systém signalizace atd.
Čističky, které patří do druhé skupiny, nejsou schopny vyřešit hlavní technologické problémy. Zpravidla mají stejnou úroveň vodní hladiny ve všech částech čističky, to znamená, že jsou spojeny hydraulicky, fungují jako průtokové, což vede k odplavení aktivního kalu ze sedimentační komory během přívalového přítoku splašků. Rychlost přítoku v sedimentační nádrži by neměla být vyšší než milimetr za sekundu. A v těchto čističkách, například když dojde k přívalovému přítoku 0,2m3 přiteče do čističky objemu 1,5m3 denně, rychlost přítoku v sedimentační nádrži bude 10mm/s, což povede k odplavení aktivního kalu z čističky, který ničí kanalizační systém. Vlastně tohle je způsob pro vyřešení otázky odstranění přebytečného aktivního kalu. Samozřejmě že potom může někdo uvést že je dostatečné odstranit kal dvakrát ročně. Příroda je chytřejší než my a pokud by to bylo možné, člověk by byl stvořen bez nutnosti používání toalety. Tyto čističky pracují bez automatizace, nemají regulovaný výkon v závislosti na množstvím přitékajících splašků, což vede k výše uvedeným problémům. Když se změní množství splašků v čističkách, čas na zpracování v oddělených částech se změní také. Nejhorší skutečností je, že když přijde více splašků, vyžaduje se více času na jeho zpracování a v těchto čističkách je na to méně času než je potřeba. To jsou některé z mnoha problémů, které jsou charakteristické pro tak „levné , jednoduché a spolehlivé“ systémy čištění odpadních vod. Lze pouze dodat, že tyto čističky nejsou výrazně dražší než čističky z první skupiny a pokud vezmeme v úvahu šetření energie, při absenci přitékajících odpadních vod na čističku tak ta „levnost“ je nad zlato.